Výzva 51 je za námi. Ve velmi krátké době mi rukama prošly stovky pedagogů v desítkách kurzů, zaměřených na využití dotykových zařízení a jejich zapojení do běžné výuky. Pro mě jako lektora nebylo jednoduché proškolit kantory s různou úrovní dovedností s touto technikou. Většinou si ale každý našel svoji třešničku na dortu, která ho obohatila a posunula dál.
Naskytla se mi možnost školit na desítkách škol a téměř vždy jsem narazil na jednu zásadní věc a to je pokrytí školy kvalitním bezdrátovým připojením. V dnešní době se vše točí kolem připojení k internetu. Zařízení, které není on-line je k ničemu. Tady vidím slabé místo, které odradí i nejzanícenější dobrodruhy s tabletem v ruce ve školním prostředí. Nepotkal jsem jedinou základní školu, kde by se bez problémů připojilo více lidí se svým dotykovým mazlem. I zapřisáhlí odpůrci internetu a technologií na školách mi musí dát za pravdu, že bez kvalitní počítačové sítě s wi-fi připojením to půjde hůř a hůř.
Špatná zpráva je, že přidáním nějaké krabičky do učebny moc parády neuděláme. Škola má tři možnosti. Nechá si vypracovat projekt na zasíťování školy, za realizaci zaplatí v řádu statisíců, ale bude mít perfektní síť s výhledem do budoucna. Druhá možnost, mít šikovného ajťáka, který to zvládne v řádu desítek tisíců. Třetí možnost je nechat to plavat, dokud se to nějak nevyřeší samo… Hlavní je mít jasno, co taková wi-fi síť má umět. Měla by to být tzv. korporátní wi-fi, platforma, která umožňuje centrální správu (nastavení parametrů, hesel, sledování sítě…..z jednoho místa), možnost minimálně 2 oddělených wi-fi sítí, např. pro učitele a žáky a aby si síť dokázala poradit s rozevlátým učitelem s notebookem v podpaží, tzn. aby si ho jednotlivé krabičky předávali mezi sebou a učitel mohl být stále připojený. Samozřejmě realita je daleko víc složitá a zamotanější.
Na naší škole jsme se rozhodli pro druhou variantu a vybrali jsme si platformu Ubiquiti UniFi. Jednoduchá správa a instalace, bezkonkurenční cena a možnost vybudovat síť svépomocí. Samotná krabička na zeď vyjde na necelé dva tisíce, software pro centrální správu je ke stažení zdarma. Pokud zabrousím do profesionální první ligy, je to například robustnější s hromadou služeb a možností platforma Cisco Meraki, kde za daleko vyšší cenu dostanete více muziky.
Co mě na školách překvapilo, byl naprosto rozdílný přístup k otázce možnosti připojení žáků ke školní síti. Co škola, to názor. Od striktního “neexistuje, aby děti měli přístup na internet” po “volná wi-fi pro každého”. Můj osobní názor je, že nyní v době mobilního internetu není otázka, zda zakázat nebo povolit, ale jak toho využít. Jsme tady od toho, abychom naše žáky připravili pro budoucí svět, který je čím dál víc online. I když z toho jde mráz po zádech, musíme se s tím naučit pracovat.
Nějaké to počteníčko:
Blog Ondřeje Neumajera věnovaní technologiím na školách. Zajímavé počtení. : http://www.ondrej.neumajer.cz/
WiFi na školách: http://www.ceskaskola.cz/2016/01/wi-fi-se-stava-v-ceskych-skolach.html